Člověk si myslí, jak má věci zmáknuté. Že už ví, jak na to. Vždyť přeci na sobě tolik makal. A nakonec znovu zjistí, že zase jenom dokola opakuje ty stejné chyby. Stejné role. Jenom je to oblečené do jiného kabátu a tak to nejde na první pohled poznat. Ten kabát je nový, a má lepší barvu a materiál. Dělá skvělý první dojem. No ale pod kabátem je stále ta stejná osoba. Ta co má strach. Strach, že to zase nevyjde. Strach, že zase bude zraněná. Strach, že nezvládne být sama sebou, až potká toho svého muže. Že se začne automaticky přizpůsobovat lásce. Tak jako minule. A předminule.
Není vůbec jednoduché si tu osobu se vsím všudy uvědomit, zvlášť když je nový kabát tak krásný. Začne se to projevovat až po nějaké době. Krásně jsme se seznámily, ale najednou se zase začne dít něco, co nám říká, že to není úplně ono. Když jsme byly single, tak se nám krásně žilo. Měli jsme sílu, byly jsme sami sebou, nikdo nás nevykolejoval z našeho středu. A najednou je to tu zase. Máme vztah, po kterém jsme tolik toužily, ale nedokážeme se uvolnit. Pořád si hrajeme na to, jaké bysme „měly“ být. Čteme desítky článků o partnerských vztazích a seznamování a snažíme se nějak napasovat do rad, které nám články nabízejí. Ale ani to nefunguje. Cítíme se jako Rubikova kostka, která má rozházené barvy a my tolik toužíme po tom, aby nás někdo složil správně. Vztah nám nastavuje zrcadlo a neustále nám ukazuje, že každé políčko je jiné. A tak se chvíli (každá různě dlouhou chvíli) trápíme, přizpůsobujeme a pak jdeme od toho. Anebo „od toho“ jde náš partner.
Možná je to tím, že jsme na ten krásný a harmonický vztah ještě nebyly dostatečně připravené. I když jsme na sobě tolik makaly a myslely si, že už určitě ano! Ještě někde hluboko uvnitř nás přetrvává nějaký druh strachu, vnitřního odporu, který ani nedokážeme zahlédnout, natož pojmenovat. Ten strach vyleze až ve vztahu. Najednou je zase tady a my nevíme co s ním. A místo, abychom ho objaly, prozkoumaly a přijaly, tak ho zastrčíme někam pod koberec a děláme, že není. Ale tahle nevyzrálá část v nás se bude objevovat častěji a častěji. Začne to už při seznamování. Tam to ale ještě není tak markantní, protože zamilovanost leccos překryje.
Ze své zkušenosti a také praxe s klienty uvedu několik „nevyzrálých“ přístupů k seznamování:
- Malá holčička. Je okouzlující. Dává si na sobě záležet. Pečuje o sebe. Je sexy. Hledá tatínka. Chce být zachráněna. Je to princezna. Je nastavena na hledání ideálního muže. Pana Dokonalého. Předlohou jsou pro ní pohádkové příběhy. Věří, že konečně přijede princ na bílém koni, který si ji vezme a budou spolu šťastně žít až do smrti. Nenechá si tuhle iluzi vzít a nepřestane hledat. Hledá v každém muži (tatínkovskou) dokonalost
- Puberťačka. Chce si užívat. Chce si užívat jen legraci a zábavu. Když se seznámí, o protějšku moc nepřemýšlí a do vztahu vlítne velikou rychlostí. I do postele vlítne velikou rychlostí. Žije z energie zamilovanosti. Chce být stále zamilovaná. Když zamilovanost opadne, moc neví, jak ve vztahu fungovat dál, přestane to pro ni mít ten správný náboj a začne pomýšlet na útěk.
- Paní frustrovaná. Nevěří si. Nevěří v lásku a v to, že může být milovaná. Nevěří, že vztahy můžou fungovat. Od začátku do vztahu vstupuje s nejistotou, že to nevyjde. Většinou si vybírá nezajímavé muže pod svoji úroveň. Ti ji sice nudí, ale jelikož ona nevěří, že má navíc, tak se s tím smíří. Vždyť přece život není od toho, aby všechno bylo perfektní. Ostatní také nemají dobré vztahy, tak na tom přece ještě není nejhůř.
- Typ manažerka (nemusí být povoláním manažerka, ale většinou je). Bojí se intimity. Bojí se zranění. Chlapa si drží od těla. Celý vztah chce mít od začátku pod kontrolou. Chová se jako chlap a nedává muži prostor, aby on se choval jako chlap a to ji přirozeně frustruje a dostává se do začarovaného kruhu. Strašně se snaží, aby všechno fungovalo. Na vztahu maká především ona. Většinou dojde k závěru, že muži jsou k ničemu, a že se stejně musí o všechno postarat sama.
- Hodná holka. Se vším souhlasí. Přizpůsobuje se. Toleruje partnerovo špatné chování k ní, i když se jí to nelíbí. Stále se usmívá (i když křečovitě), aby něco nepokazila. Musí být hodná, aby byla milovaná. Vychází vstříc. Nemá svoje standardy, měřítkem jsou pro ni standardy partnera. Vnitřně ji to frustruje, ale neumí to jinak. Bojí se komunikovat svoje potřeby, aby nebyla pro partnera „moc“. Snaží se být většinu času „cool“ a tvářit se, že je se vším děsně v pohodě.
Tohle jsou základní charakteristiky nevyzrálých rolí, které ve vztazích hrajeme. A existují jejich různé kombinace. Například manažerka může být kombinovaná s malou holčičkou, protože u manažerek je velmi často komplikovanější vztah s otcem. Když žena potřebuje řídit a dosahovat cílů, je ve své maskulinní energii a to může souviset buď s nepřijetím otce, nebo touhou se mu zavděčit.
Vyléčit všechny naše nevyzrálé části je často práce na celý život. Ale stojí za to na tom začít pracovat. Vyrůst a stát se dospělou, sebevědomou a láskyplnou ženou. Přinese nám to úžasné kvality do partnerství. Stojí za to naučit se věřit lásce, žít ve své dospělé ženské energii, přestat hledat tatínka a přijmout muže i v jeho nedokonalostech. To je známka vyzrálosti. Až začneme rozeznávat a léčit nevyzrálé části v nás, ty části, které mají z dospělé lásky, blízkosti a intimity strach, tak budeme připravené potkat kvalitního partnera, s kterým budeme moci být sami sebou, a s kterým vztah bude plynout přirozeně, harmonicky a vydrží dlouho.
A jak to máte vy? Moc mě zajímají vaše zkušenosti, jaké role při seznamování hrajete a které nevyzrálé části ve vás hrají prim při výběru partnera? Jestli jste se nenašly v rolích, které popisuji, napište nám jaké jsou ty vaše. Budu se těšit na vaše komentáře!
S láskou
Monika Trčková
Napsat komentář