Přemýšleli jste někdy o tom, proč se v dnešní době všechno točí kolem vztahů? Vztahy se rozpadají, vztahy nefungují, máme obrovský stupeň rozvodovosti a počet nevěr, singlů a ruku v ruce s tím, velký počet vztahových poradců, koučů, seznamek a guru, kteří vám dají zaručený recept, jak to dělat, aby vaše vztahy fungovaly.

Hodně věcí se svádí na tuhle šílenou dobu, která je uspěchaná, tlačí nás do výkonu, odpojili jsme se sami od sebe a tímpádem od druhých, ztratili jsme se, nevíme, kdo jsme a hlavně nevíme, jaké jsou naše role, coby žen a mužů. Roztrhl se pytel s mužskými a ženskými kruhy, kde se učíme navracet se k naší přirozené podstatě a snažíme se okusit, jak chutná kdysi ztracené opravdové ženství a opravdové mužství.

Naši guruové a koučové nám říkají,  že pokud najdeme sami sebe a svou ztracenou polaritu, vztahy zase začnou fungovat. Já jsem kouč a s tímhle tvrzením bych v podstatě souhlasila, až na to, že si vůbec nedovolím tvrdit, co je v kontextu dnešní doby vlastně správně. Jsme totiž na prahu něčeho úplně nového. Něčeho, co právě ty i já tvoříme.

Vztahy jako takové radikálně mění svou podobu, své paradigma. A my, kteří žijeme na této planetě zrovna teď, jsme prvními pionýry v prozkoumávání a nastavování paradigmatu NOVÉHO. Říkám, že jsme v procesu zkoumání. To znamená, že ještě nevíme, jak to má být správně. Zkoušíme. Přecházíme od tradičního pojetí vztahů, kdy žena i muž měli jasnou roli, do nové éry. Dneska už nám nestačí navázat vztah kvůli zajištění tradičních věcí, jakože muž vydělává peníze a žena se stará o domácnost a děti. Tenkrát to bylo jednodušší – oba věděli, jaká je jejich role, byli na sobě vzájemně závislí v tom, že jeden přinášel do vztahu to, co druhý neuměl nebo neměl, a vzájemně se tak doplňovali a respektovali. Žena věděla, že je na muži finančně závislá a podle toho se k němu chovala – s respektem a úctou, protože bez něj by to s největší pravděpodobností nedala. Muž zase oceňoval, že když přijde domů večer utahanej, že je bez řečí na stole teplá polívka.

Dnes už ale ženy nepotřebují muže k tomu, aby jim poskytli finanční bezpečí a ochranu rodiny. To už si dokáží dát sami. Takže za co mají muže respektovat a ctít? K čemu v dnešní době potřebujeme muže? Jedna zásadní věc se nezměnila – stále je potřebujeme kvůli bezpečí. Ale už to není primárně bezpečí finanční, nebo aby nás chránil před divokou zvěří, ale bezpečí emocionální. Chceme, aby nám rozuměl, naslouchal, pohladil nás a politoval, chceme být slyšené, uznané, respektované a hlavně milované a přejeme si, aby nám svou lásku dával co možná nejčastěji najevo. Ale už ne pouze tak, že vydělává a stará se o přežití rodiny, ale tím, že s námi tráví kvalitní čas, že nám pomůže s domácností a výchovou, že nás ocení – zkrátka chceme po něm, aby vůči nám projevoval svou ženskou stránku. Ale pozor! Ne pořád. Zároveň chceme, aby byl pořádnej chlap, kterej nám naplácá na zadek, když zlobíme. Chceme to, protože to je pro nás léčivé a blahodárné. Už jsme unavené z toho, celému světu dokazovat, kolik toho jsme schopné zvládnout. Nastal čas si oddechnout.

A tak potřebujeme, aby nám náš muž nastavoval svou mužskou stránku, abychom se mohly vracet do své ženské stránky.

Tam je nám dobře, protože to je naše přirozenost. Tam je klid, pohoda a bezpečí. Tam nemusíme bojovat a konat, ale můžeme jen tak být a přijímat jeho lásku.

Takže, od tradičního modelu, kdy chlap tvrdě pracuje a většinu svého života je ten chlapák bez emocí a žena je chápající, milující a poddajná a stará se o domov, přecházíme na model, kdy by oba měli mít v sobě rozvinuté obě poloviny. A uměli je střídat, jak je třeba. Vidím to jako takový vědomý tanec polarit. No a to se musíme učit. To ještě plně neumíme. Zatím jsme byli vychýlení na jednu, nebo druhou stranu. My ženy jsme nejdřív byly domácí hospodyňky, realizované akorát tak v kuchyni, a pak jsme rovnou vlítly do mužského světa a začali makat, konat, kontrolovat, mít výsledky, chtěly jsme mít úspěch a stejné slovo jako muži. A tím se muži museli upozadit, protože na světě vládne rovnováha. A teď říkáme, že ztratili svou mužnost. Ale já si myslím, že ji neztratili. Oni se jen otevřeli té druhé polaritě (zrovna tak jako my), a teď mezi tím všichni hledáme tu správnou rovnováhu.

Jeden z důsledků tohohle galimatiáše je, že se hodně lidí rozhodne být vědomě single. Protože ty vztahy jsou moc náročný. Protože nevědí, jak to mají nově dělat, jediný co vědí je, že tak, jak to žila mamka s taťkou, už to nechtějí.

No a tak se teď všichni hledáme. Hledáme, jak to má být správně. Je to proces a trvá to. Několik let, možná desetiletí, možná celou generaci? To nevím. Jen vím, že my jsme testovací vzorek nového paradigmatu, který se s porodními bolestmi rodí, ale ještě se nenarodil. A proto nezoufejte, když vám to ve vztazích tak nějak nejde. Hodně lidem to teď nejde. Vydržte. Zkoušejte. Inspirujte se. A nezapomeňte, že to, co vždy fungovalo a bude fungovat je, že se navrátíme sami k sobě, k vyšším hodnotám jako je třeba Bůh a hlavně k lásce. K té lásce, kterou máme všichni v sobě. Jakmile se na ní napojíme, ona nás povede tou správnou cestou z tohohle chaosu ven.

Přeji hodně štěstí!

Monika Trčková