Často kolem sebe, na sobě i v mojí praxi pozoruji jednu věc, která je velmi nevědomá, ale absolutně podkopává možnost manifestovat si v životě to, co chceme. Pojďme mluvit o manifestování partnera snů, ale všechno, co tady píšu, se vztahuje na jakoukoli manifestaci.
Když se nám dlouho nedaří přitáhnout si do života to, co chceme, většinou začneme chápat, že je to proto, že máme nějaké vnitřní nastavení, které nám to sabotuje. Vidíme, že někomu z našeho okolí se to daří, takže s námi musí BÝT NĚCO ŠPATNĚ, když nám ne.
Začneme se tedy zaměřovat na zlepšování sama sebe. Vnímáme, že je s námi něco špatně a musíme to vylepšit. Tady ale většinou začíná být kámen úrazu. Na vylepšování sama sebe není nic špatného. Pokud tedy ovšem to vylepšování nevychází ze skrytého vzorce: NEJSEM DOST DOBRÁ, ABYCH SI ZASLOUŽILA…. a teď si tam dosaďte, co vám přichází….zasloužila lásku, peníze, dobrou práci..atd..
Tento vzorec, protože ho nevidíme a je zakopán hluboko v podvědomí, nás žene do nekonečného maratonu zlepšování sama sebe.
Tím se dopouštíme dvou naprosto základních chyb v procesu manifestace. O tom za chvilku.
Jak sami sebe zlepšujeme, tak nám začíná být na mnoha úrovních lépe, docházíme k moudrosti a novému poznání, mění se nám život a začneme se zabývat něčím, co je v souladu s našimi talenty a nadáním. To jsou krásná pozitiva.
Jenom ale ten náš cíl, kvůli kterému to vlastně celé děláme, stále nepřichází. Život se zlepšuje na mnoha úrovních, my na sobě makáme, ale ten správný partner ještě nepřišel. Stále to nějak nevychází. Proč?
Tím se dostáváme k těm dvěma základním chybám v procesu manifestace.
Jednak je třeba, abychom ztělesňovali bezvýhradnou sebelásku, protože jedině tak si můžeme přitáhnout vztah, který není závislý, toxický, nebo nefunkční. Protože ale naše základní nastavení je, že je s námi něco špatně, nebo, že nestojíme za to, abychom měly, co chceme, tak necháme vnitřního kritika, aby nás trýznil, drásal a neustále srovnával s ostatními. A pochybujeme o sobě.
Pochybovat je dobré, protože to nutí člověka poznávat a posouvat se dopředu, ale pokud je pochybování otočeno proti nám samým, tak je to zhoubné a naopak nás to brzdí od toho, co chceme.
Díky neustálé zpětné vazbě vnitřního kritika, že je s námi něco v nepořádku (protože stále nemáme to, co chceme a ostatní ano) se víc a víc soustřeďujeme na léčení svých zranění, až se v tom ztratíme. Naše zraněné vnitřní dítě je smutné a my jsme smutné s ním. Z života odešla radost. Taková ta trvalá všudypřítomná radost a hravost. Pachtíme se životem za splněním své touhy, aby nás měl někdo rád, a přitom jsme zapomněly mít rády sami sebe. A radovat se ze života.
Druhou chybou v procesu manifestace je to, že nejsme schopné uvěřit tomu, že to, po čem toužíme, už je pro nás připraveno. Pro mnoho lidí je extrémně těžké naladit se na vibraci toho, že už to je. Že už žijeme ve šťastném vztahu. Že máme vedle sebe toho specifického muže, po kterém toužíme. Zkrátka je těžké tomu uvěřit. Vlastně se na to ani nesoustředíme, protože máme dost starostí s tím, co zlepšit, abychom nepociťovaly nedostatek a přitom naším jediným úkolem je uvěřit, že už máme DOSTATEK. Dostatek toho, co chceme. Jinak to zkrátka nemůže fungovat.
Tohle je základní předpoklad toho, že si můžete přitáhnout vysněnou realitu. Vaše vnitřní nastavení musí vibrovat na stejné frekvenci jako váš cíl, který je ještě ale v budoucnu.
Představte si, že máte stovku v peněžence. Ano skutečně ji tam máte a tak tomu věříte a ani jedinou buňkou nepochybujete, že je možné mít stovku v peněžence a nejen, že je to možné, ta stovka tam prostě je. Stejné je to s tím, když chcete mít milion v bance. Musíte věřit, že ten milion už tam je. Musíte věřit, že ten váš muž už tady pro vás je.
Neříkám, že není správné poléčit zásadní zranění z minulosti a díky podívání se do minulosti se lépe poznat, pochopit a integrovat potlačené části své osobnosti. Ale nezapomínejte na to, že je zároveň třeba žít skvělou PŘÍTOMNOST, kdy se milujete nejvíc na světě, záříte štěstím a prožíváte radost ze života a k tomu si představovat BUDOUCNOST, jako kdyby už byla. A jestliže vám to nejde, tak trénujte. To je jediný úkol, který máte, pokud chcete, aby se vám splnilo to, po čem toužíte.
Minulost, přítomnost a budoucnost spolu navzájem souvisí. Jedna ovlivňuje druhou. To, jak přemýšlíte teď, určuje, jaká bude vaše budoucnost. Pokud nežijete přítomnost takovou, jakou byste si přáli, je dobré zahojit a přijmout minulost.
Nad tím vším je jedna nejdůležitější věc, s kterou byste měly začít, ať už jste na své cestě kdekoli. Začít věřit, že s vámi není nic špatně.
Že jste skvělá právě taková, jaká jste. Že pro vás existuje správný muž, který vás přesně takovou bude milovat. NEJDŘÍVE ALE MUSÍTE ZAČÍT BEZVÝHRADNĚ MILOVAT SAMA SEBE.
S láskou
Monika Amaee
Napsat komentář